(*25. července 1931) pocházel z muzikantské rodiny, jeho otec byl violistou orchestru Národního divadla. Starší bratr Zdeněk (1928 – 1995) byl významný český dirigent. Jejich vztah byl tak od mládí v dobrém poznamenán společnou volbou povolání. Když Zdeněk začal vydělávat (prvním zaměstnáním bylo místo korepetitora v ND) a chtěl doma přispívat něco na domácnost, jejich otec to odmítl, nicméně „přidělil“ mu péči o mladšího bratra. Miroslav Košler pak vyprávěl, že Zdeněk na jeho studia dohlížel opravdu pečlivě a on si k němu nedovolil sebemenší výmluvy, které by si třeba dovolil k rodičům.
V roce 1962 úspěšně absolvoval dirigentský obor na AMU v Praze. Již od roku 1951 působil jako sbormistr Pěveckého sboru ČKD Praha (později Pražský smíšený sbor – PSS), od roku 2010 byl jeho čestným uměleckým ředitelem. V letech 1970 až 1995 byl hlavním sbormistrem Pražského mužského sboru FOK (PMS). S tímto naším jediným mužským profesionálním tělesem absolvoval nespočet koncertů, na nichž prezentoval zejména hudbu svých autorů nejmilejších, Leoše Janáčka (Maryčka Magdónova), Bohuslava Martinů (Polní mše, Hora tří světel, Izaiášovo proroctví), či Petra Ebena (Missa Adventus). V roce 2005 se stal na několik sezón sbormistrem našeho prvního sborového tělesa – Pražského filharmonického sboru.
Byl znám svou objevnou dramaturgií. Zejména s PMS a PSS provedl celou řadu děl soudobých českých autorů: Petra Ebena, Zdeňka Lukáše, Antonína Tučapského, mnoho z nich ve světové premiéře. Spolupracoval s předními našimi i světovými dirigenty Wolfgangem Sawalischem, Zubinem Mehtou, Claudiem Abbadem, Danielem Barenboimem, Liborem Peškem, Vladimírem Válkem, Jiřím Bělohlávkem a dalšími při provedení vrcholných děl světové hudební tvorby. Zvláštní kapitolou byla spolupráce s bratrem Zdeňkem Košlerem, po hříchu nepříliš četná, ale vždy velmi dobře přijímaná (zejm. v Japonsku).
Často byl zván do porot mezinárodních soutěží sborového zpěvu (Verona, Gorizia, Spittal, Jersey, Arnheim, Azzano ad.) Své umělecko-organizační schopnosti uplatnil rovněž jako zakladatel a umělecký ředitel Mezinárodní soutěže pěveckých sborů Praga Cantat (dříve Pražské dny sborového zpěvu), či jako iniciátor a hlavní myšlenkový tvůrce sborového cyklu koncertů neprofesionálních sborů Pocta tvůrcům, k jehož spolupořádání získal i Českou filharmonii (2008-2009).
Významná byla i jeho činnost pedagogická. Od roku 1993 vyučoval obor sborové dirigování na Pražské konzervatoři, o rok později se stal pedagogem stejného oboru na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Pod jeho vedením vyrostlo několik výrazných dirigentských osobností (např. Marko Ivanovič, Tomáš Brauner, Robert Jindra, Jan Kučera, Jiří Petrdlík, Solon Kladas, Jakub Zicha).
prosince 2010 převzal z rukou ministra kultury Jiřího Bessera medaili Artis Bohemiae Amicis.
Zemřel 20. září 2016 na své milované chalupě ve Všebořicích na Vysočině.